Formální kritéria hodnocení informačních zdrojů
Publikovat informace je dnes velmi snadné. Dokonce ani vydání knihy není finančně příliš náročné, proto vlastně kdokoli může cokoli napsat a zpřístupnit veřejnosti, i když uvedené informace nejsou důvěryhodné. Všechny typy zdrojů informací mají svůj účel a o žádném se nedá říct, že by byl vždy důvěryhodný nebo ne. Z téhož důvodu také není možné automatické zhodnocení důvěryhodnosti. Vždy je důležité zamýšlet se nad konkrétními informacemi, zda z nich můžete vycházet při svém rozhodování nebo tvorbě odborných prací.
Přesto můžete využít určité pomůcky, které vám pomohou s rozhodnutím, zda se můžete na dané informace spolehnout. Nemůžete je vnímat jako univerzální seznam, kdy si odškrtnete splnění jednotlivých požadavků. Jsou to opravdu jen pomůcky pro vaše vlastní kritické přemýšlení. Není možné třeba říct, jak starý zdroj může být, aby byly informace aktuální – v oblasti IT mohou být informace zastaralé již po pár týdnech, proti tomu v historii ani desítky let nemusí být problém. Relevantnost je také individuální – pokud jsou v práci například analyzovány způsoby komunikace mezi extremisty, jsou důležitým zdrojem informací internetové diskuze skupin takto zaměřených osob.
S hodnocením zdroje můžete začít už ve chvíli, kdy vidíte pouze základní informace o něm třeba v katalogu knihovny. Zde můžete identifikovat autora, název textu, vydavatele a datum publikování. Všechny tyto informace slouží pro první zamyšlení, zda může daný zdroj odpovídat vaší aktuální potřebě. Například článek, jehož záznam v databázi je uvedený níže, ukazuje, že autoři jsou pracovníci dvou různých univerzit v pracovištích zaměřených na vzdělávání a práci s informacemi a informačními technologiemi, což dobře odpovídá tematickému zaměření článku. Jeho název odpovídá tomu, co jsme hledali, tedy hodnocení informací (téma tohoto modulu). Článek je publikovaný v impaktovaném časopisu Computers in Human Behavior, jehož zaměření také odpovídá stanovenému zájmu i názvu článku. Článek byl publikován v červenci 2016, je tedy s největší pravděpodobností aktuální. Rozhodně se tedy hodí k hlubšímu ověření, zda se hodí k tomu, pro co ho chcete využít.
Po získání přístupu k plnému textu můžete začít sledovat oslovované publikum, objektivitu autora, pokrytí tématu, styl psaní a případně hodnocení čtenáři (např. recenze článků nebo diskuze pod elektronickým článkem). U každého z těchto kritérií je vhodné se zamyslet, zda-li je pro vás důležité.
Jedním z nejrozšířenějších testů hodnocení informačních zdrojů je tzv. C.R.A.P. test, se kterým se můžete setkat v různých obměnách.
Zkuste v rychlosti proletět článek Elektronické zdroje: Jak hodnotit?, který využijeme jako ukázku pro C.R.A.P. test. Za jednotlivými kritérii je v závorce bodové hodnocení a komentář, proč je hodnocení právě takové. Co myslíte, byli jsme moc přísní?
- Aktuálnost (1): Článek byl publikován v polovině roku 2001. Vzhledem k obsazeným informacím je stále možné vnímat ty obecnější jako aktuální, ale rozbor CD-ROM ukazuje, že aktuálnost je již problematická.
- Spolehlivost (1): Forma zpracování je dobrá, informace na sebe logicky navazují a jsou dobře pochopitelné. Problémem může být nejasný výběr popisovaných postupů hodnocení zdrojů, který je zřejmě nekompletní. Článek neuvádí žádné použité zdroje.
- Autorita (1): Autorka není jasně dohledatelná, na webu časopisu není uvedeno její pracoviště. V jednom z článků uvádí, že je členkou hodnotící komise pod Ministerstvem kultury, ale poslední články jsou staré víc než 13 let. Vydavatelem je odborný časopis, v jehož redakční radě jsou odborníci na témata z oboru, ale články neprochází recenzním řízením.
- Účel (1): I když z textu není patrný vliv komerčního zkreslení nebo subjektivních emocí a předsudků, místy se objevují emočně laděná slova a více populárně-naučný styl než odborný. Uvedené informace nejsou podložené zdroji informací nebo výzkumnými daty.
- Relevantnost (1): Jedná se již o subjektivní kritérium, které každý může hodnotit jinak. Článek ale nabízí méně jasné informace, než byly popsány v předchozích odstavcích, jen těžko je v něm možné najít nové informace.
- Vhodnost (3): V rámci druhého subjektivního kritéria se opět hodnocení může lišit. Informace ale nejsou podány nijak složitě, je možné je dobře pochopit. Jen výjimečně se objevují pojmy nebo informace, které mohou být neznámé (např. konkrétní multimediální encyklopedie).
Po zhodnocení vybraného textu je patrné, že nedosahuje příliš vysoké důvěryhodnosti. Můžete s ním pracovat, pokud si chcete přečíst základní informace o tématu, ale je potřeba k nim přistupovat kriticky, protože mohou být zastaralé a nepodložené. Článek by nebyl vhodný jako zdroj pro vaši vlastní odbornou práci. Mohli byste u něj začít při poznávání tématu, ale při psaní odborného textu byste s ním pracovat neměli.
Najděte si na Wikipedii stránku s tématem, kterému se věnujete, a zkuste na ni použít C.R.A.P. test. Totéž zkuste udělat s článkem v recenzovaném časopise z vašeho oboru.
Všechna uvedená kritéria jsou formální a mohou být využita pro libovolný zdroj informací už při letmém pročtení. Jak již bylo řečeno, nedá se jasně říci, kolik bodů by v tomto testu musel zdroj získat, abyste jej mohli považovat za důvěryhodný. Test slouží spíše jako vodítko, které vám pomůže zamyslet se nad textem z různých úhlů pohledu. Pak už je na vás, abyste se rozhodli, jestli vám stačí splnění jen některých kritérií, protože vám jen pomáhá zorientovat se v tématu, nebo potřebujete být schopni obhájit si vysokou důvěryhodnost, protože na něm stavíte svou vlastní odbornou práci.
>> Podobný test, popsaný velmi podrobně včetně praktických tipů, jak při hodnocení zdrojů a informací postupovat, vytvořil a průběžně aktualizuje Robert Harris. <<
Vzhledem k obecnosti C.R.A.P. testu je někdy vhodné využít nástroje zaměřené na určitý informační zdroj. Podívejte se například na následující dva, které jsou určeny k hodnocení masmédií a sociálních médií.
Masmédia slouží k informování veřejnosti o aktuálních tématech a událostech, které ovlivňují společnost, jsou proto důležitým zdrojem informací pro většinu lidí. Pro testování důvěryhodnosti těchto informací vytvořil John McManus tzv. SMELL test. Odpovědi na otázky ke všem kritériím na příkladu článku Největší riziko nákazy od běženců: Nemoci přenosné vzduchem můžete najít v jeho rozboru na blogu Demagog.cz.
- Zdroj: Kdo poskytl informace?
- Motivace: Proč mi to říkají?
- Důkazy: Nabízí mi nějaké důkazy, proč mám informacím věřit? Nemůže se jednat jen o nepodložený subjektivní názor nebo úplný výmysl?
- Logika: Vedou fakta logicky k uvedeným závěrům?
- Vynecháno: Co chybí, co by mohlo změnit interpretaci informací?
Jiným rozšířeným zdrojem informací, který je využíván v běžném životě, jsou sociální média. I pro ty můžete najít různé tipy na hodnocení důvěryhodnosti:
Jak je z výše uvedených nástrojů patrné, nerozporují si, jen jsou upřesněním obecných kritérií popsaných u C.R.A.P. testu. Stejně tak to může být s oborově zaměřenými nástroji, jako např. kritéria hodnocení historických artefaktů nebo tvorby aplikací pro Android.
>> Řadu hodnotících nástrojů různých typů zdrojů, stejně jako odkazy na testování kritické evaluace informací a zdrojů, můžete najít na webových stránkách Kathy Schrock.
Případové studie i konkrétní kroky ověřování informací nabízí volně dostupná kniha Verification handbook, psaná primárně pro investigativní novináře. Najít v ní můžete třeba tipy na ověřování obrázků nebo videí. <<
Formální kritéria hodnocení informačních zdrojů / Zprostředkovatelé informací
a pomůcky k hodnocení odborného textu / Metody kritické práce s textem /
Argumentace a argumentační fauly / To-do
8d9vjl https://pills2sale.com/#