3.2 Jak zvolit vhodnou databázi

Jak zvolit vhodnou databázi

Před využitím některé z databází pro psaní nebo studium si pravděpodobně položíte otázku: Který zdroj si mám vybrat? Otázka je oprávněná – zdrojů je mnoho a výběr toho správného vám ušetří čas při vyhledávání. Při výběru je vhodné zvážit zejména:

  • co hledáte,
  • k jakým databázím máte přístup,
  • jaké databáze jsou využitelné ve vašem oboru.

.
Hledané informace

První krok k úspěšnému výběru správného zdroje uděláte, když si uvědomíte, co vlastně od zdroje očekáváte, co hledáte. Potřebujete zjistit, jestli k vašemu tématu existuje dost odborných textů nebo zda už někdo jiný nedělal podobný výzkum, jaký plánujete dělat vy? Potřebujete získat plné texty článků pro psaní vaší vlastní odborné práce? Nebo hledáte konkrétní infromaci, jako vzorec pro výpočet nebo složení léku? Pro různé účely se vám mohou hodit různé databáze.

V rámci popisu databáze většinou najdete pojmenování určující, jaký obsah v nich najdete:

  • Bibliografické databáze obsahují pouze informace popisující texty (tj. název, jméno autora, údaje o vydání atd.), příkladem může být Česká národní bibliografie. Poslouží vám k vytvoření přehledu o publikovaných textech na dané téma. Můžete si tak udělat představu, kolik a jak zaměřených textů je na dané téma zpracovaných.
  • Abstraktové databáze vedle údajů o textech poskytují také jejich abstrakty, například databáze Scopus. Využijete je tedy podobně jako bibliografické databáze, ale s jasnější představou o řešených tématech, než můžete získat jen z názvu textu.
  • Fulltextové databáze, jako je např. ProQuest Central, nabízejí plné texty dokumentů. Ty potřebujete, abyste měli na čem založit vlastní práci, proto je při samotném psaní odborného textu budete využívat nejčastěji.
  • Faktografické databáze, jak vyplývá z názvu, nabízejí fakta, např. statistiky, tabulky, čísla, vzorce, složení apod. Pokud tedy dokážete dobře formulovat, jakou konkrétní informaci hledáte, mohou vám tyto zdroje přinést nejrychlejší odpověď. Jejich spojení s faktickými údaji napovídá, že se s nimi setkáte nejčastěji v přírodovědných (např. PubChem) a lékařských, ale také třeba v ekonomických oborech.

screenshot

>> Někdy pro vás může být důležité hledání konkrétního typu dokumentů, zejména pokud se jedná o speciální druhy dokumentů, například:

.
Přístup k informacím

Vznik a zpracování odborných textů něco stojí, ať už jen čas lidí, kteří se mu věnují. To vede k tomu, že ne vždy je možné se k databázi nebo informacím v ní dostat zdarma. Proto je důležité při výběru zdroje přemýšlet nad přístupem k hledaným informacím. Ke kterým placeným databázím se dostanete přes svou univerzitu nebo knihovnu? Poslouží vám i některé z neplacených databází?

Otevřené databáze zahrnují texty, které se autoři rozhodli publikovat bez nároku na honorář za přístup a současně takové nároky nemá ani redakce, která tento text zpracovala. Této formě publikování se říká Open Access, neboli “otevřený přístup”, více se o něm dozvíte ve videu Pavly Rygelové a Terezy Simandlové.

Databáze placené neboli licencované zpřístupňují informace za poplatek. Ten může být velmi vysoký, např. cena velkých databází, jako je ScienceDirect, se pro Masarykovu univerzitu pohybuje v milionech korun. Soukromá osoba obvykle nevyužívá licenci na určité období, ale může si zaplatit přístup ke konkrétnímu textu, např. ve jmenované databázi ScienceDirect se poplatek za jeden článek pohybuje většinou mezi 20-40 dolary. Při psaní diplomové práce, kdy čtete desítky článků a knih, by takový přístup byl pro řadu lidí nad finanční možnosti. Licenční smlouvy proto často uzavírají instituce, které pro svou činnost potřebují přístup k databázím odborných textů. Často to zajišťují jejich knihovny, které pak zdroje zpřístupňují svým registrovaným uživatelům, např. pro Masarykovu univerzitu je jejich seznam dostupný na Portálu elektronických informačních zdrojů MU.

Podívejte se na internetové stránky knihovny, v níž jste jako čtenáři registrováni. Které databáze máte ve své knihovně k dispozici?

>> Existuje několik typů licencí, pod kterými může instituce pořídit odbornou databázi. V režimu licence institucionální má instituce licenci pořízenou pouze pro sebe a k databázi mají přístup výhradně uživatelé této instituce (tj. čtenáři, studenti apod.). Někdy se nejedná o celou instituci, ale jen její část, např. jednu fakultu z celé univerzity. Často se instituce kvůli sdílení nákladů na pořízení databáze spojují do tzv. konsorcií a pořizují konsorcionální licence. Dále existují národní licence, které jsou pořizovány pro instituce v celém státě. <<

Licenčními podmínkami jsou upravena pravidla užívání databází. U placených databází máte zpravidla zakázáno zdroje využívat jinak než pro svou vlastní potřebu (např. je prodávat nebo hromadně sdílet).

.
Tematické zaměření

Není na škodu zmapovat si zdroje s obsahem relevantním pro váš obor, ty budete využívat nejčastěji. Můžete si je ukládat pomocí nástrojů k tomu určených. Důležité jsou pro vás vaše oborové databáze, jako je např. pro anglisty a amerikanisty Literature Online, která obsahuje texty z anglické a americké literatury. Protože obory nejsou zcela oddělené, ale mohou se navzájem inspirovat a nabízet různé pohledy na stejnou problematiku, nabízejí se také multioborové databáze, které obsahují publikace z více než jednoho oboru. Příkladem je databáze SpringerLink tematicky pokrývající oblasti práva, ekonomie, medicíny a přírodních věd. Nejvíce textů nabízí tematicky nejširší, tzv. univerzální databáze, jako jsou EBSCOProQuest.3-2Zvláštním druhem databáze je digitální repozitář. Jeho hlavním cílem je dlouhodobé uchování elektronických dokumentů, jedná se tedy o určité úložiště informací. Repozitář je většinou budovaný uživateli, spíše než by tedy správce texty vybíral, poskytuje autorům prostor pro jejich uložení. Repozitář proto není vždy přizpůsobený především pro vyhledávání, jako je tomu u jiných typů databází, jeho hlavní cíl spočívá jinde. Uložení je ale důležité pro zajištění dostupnosti textu, hledání je tedy stále důležitou funkcí repozitáře.

Repozitáře nejčastěji dělíme na oborové a institucionální. Můžeme se tak setkat třeba s univerzitním repozitářem Masarykovy univerzity nebo s Czech Digital Mathematics Library. Jedním z nejznámějších oborových repozitářů je arXiv, který obsahuje preprinty (tj. verze dokumentů nabídnuté k publikování ještě před redakčními úpravami) z oblasti fyziky, matematiky, počítačové vědy, kvantitativní biologie, kvantitativního finančnictví a statistiky. I když některé repozitáře jsou licencované, často jdou spíše cestou otevřeného přístupu, můžete je tedy využít bez placení za přístup. Takové repozitáře se označují jako otevřené a jejich seznam najdete v Directory of Open Access Repositories nebo Registry of Open Access Repositories.


Výhody a nevýhody databází odborných textů / Jak zvolit vhodnou databázi /
Zajištění přístupu k informacím v databázi / To-do



Diskuze: