Řešení výzev
Mezi vlastnosti inteligence patří schopnost řešit problémy a situace, které se před člověkem nebo strojem objeví. Jak ale k takovému řešení dospět? Východiska jsou dvě – buď pro vyřešení dané situace máte znalost nebo dovednost, a pak je vše jasné a jednoduché, – nebo postup řešení neznáte a stojíte před výzvou naučit se ho.
Tímto způsobem probíhá v dospělosti téměř všechno učení se. Zatímco škola vám cvičně vybírá jednotlivé otázky nebo problémy k řešení, v běžném životě se musíte naučit spoustu věcí, které reálně potřebujete nebo chcete umět – od pečení čokoládového dortu až po analýzu proměnných hvězd.
Tyto otázky či úkoly se běžně označují jako problémy. Nevnímejte je negativně, spíše jako výzvy, které před vámi stojí. Jejich zvládnutí dohromady tvoří to, co se označuje jako problem-solving, často nešťastně překládané jako řešení problémů. Abyste mohli nějaký takový problém řešit, potřebujete ho definovat a pojmenovat, získat o něm informace a vyzkoušet jejich aplikaci v konkrétní situaci.
Práce s informacemi i učení se jsou tak do velké míry spojené právě s přístupem problem-solving, tedy studiem a prací na tom, co vás skutečně zajímá a na co jste zvědaví. Jde tedy o přístup, který není postaven na nějakém předem daném plánu, ale spíše o badatelský či objevitelský počin, často vykonávaný ad hoc.
Tím, že řešíte skutečné, a nejen školní situace, dochází k tomu, že většina problémů či témat je příliš komplexní na to, abyste je mohli celé snadno a přesně obsáhnout. Proto se většinou užívají modely či testování, které vám pomohou přijít na to, jak se věci ve skutečnosti mají.
Mezi základní strategie patří například:
- Abstrakce – konkrétní situaci nahradíte nějakým modelem, se kterým lze lépe pracovat. Například automobil nahradíme hmotným bodem, u bowlingové koule opomineme díry na prsty atp.
- Analogie – k neznámé situaci naleznete známou, která je s ní v určitém rysu podobná. Například při studiu chování obyvatel ve městě Olomouci během třicetileté války lze užít záznamů ze stejné války z města Brna. Kulturní klima a myšlenkové vzorce by měly být analogické.
- Rozděl a panuj – složitý problém rozdělíte do dílčích částí či kroků, se kterými si již víte rady.
- Testování hypotéz – máte nápad, jak by to mohlo být či jít, a vyzkoušíte to. Většina lidí se takto učí pracovat s elektrospotřebiči, když nečtou návod, ale zkouší, jak fungují.
- Metoda pokus omyl.
- Kreativní přístup k řešení.
V případě, že potřebujete pro naučení se něčeho nebo pro uspokojení svých informačních potřeb nějaké informace, můžete si položit následující otázky a postupně na ně odpovídat:
- Jaký máte problém?
„Chci se naučit poznávat hvězdy na zimní obloze.“ - Jaké informace potřebujete?
„Informace o názvech hvězd, mapu noční oblohy, aplikace pro jejich modelování či identifikaci.“ - Jakým způsobem je získáte?
„Zajdu do knihovny a půjčím si atlas noční oblohy.“ - Jak je můžete využít? Jak vám pomohou při řešení vašeho úkolu?
„Pomocí atlasu zkusím postupně identifikovat významná souhvězdí, podle nich pak další objekty.“ - Jak budete postupovat, když narazíte na problém a vámi zvolený postup nebude fungovat?
„Zapíši si kurz na hvězdárně.“ - Může vaše práce být užitečná nebo prospěšná pro ostatní?
„Mohu ukazovat souhvězdí svým přátelům a učit je také poznávat hvězdy.“
Zkuste najít vlastní oblast zájmu a stanovit si postup práce s informacemi dle výše uvedených otázek. Podle stanoveného postupu se něco naučte.
Někdy se pro názornost užívá modelu PDCA (naplánuj – proveď – ověř – jednej), který ukazuje, byť na první pohled trochu abstraktně, postup při řešení nějakého úkolu:
- Stanovte si plán.
- Proveďte ho.
- Zkontrolujte výsledky.
- Zhodnoťte, jak jste postupovali, případně postup upravte nebo hledejte nové cesty.
Tyto čtyři kroky se cyklicky opakují, dokud nejste s výsledkem spokojeni. Jde o univerzální model, který se uplatňuje nejen při učení či práci s informacemi, ale také třeba v řízení firem nebo projektů. Tento postup učení je velice zajímavý v tom, že reaguje na vaše konkrétní přání a požadavky, pouze vy sami v něm stanovujete cíle a kritéria úspěchu. Pomocí tohoto přístupu řeší člověk většinu problémů, na které ve svém životě narazí. Model PDCA může být ale užitečný i v tom, že umožňuje jednotlivé fáze jasně pojmenovat, hlouběji promyslet a dopředu si naplánovat potřebné zdroje nebo parametry hodnocení výsledků.
Jde tedy o cestu, která vám nabízí jistou autonomii a svobodnou volbu v tom, jak se budete učit a jaké informace budete vyhledávat a konzumovat. Výstupní kontrolou jsou pak vaše produkty či kompetence, které uplatňujete v životě – ať již při psaní seminární práce ve škole nebo při zavádění inovací ve firmě. Pokud tam vše funguje, je to v naprostém pořádku. Pokud ne, čeká vás zřejmě další kolečko s PDCA.
Napište si PDCA cyklus nějakého problému, kterému se chcete věnovat, a zkuste si cyklem projít.
Problem-solving přestavuje přístup k učení se, který reaguje na vaše konkrétní požadavky a potřeby, takže ho můžete využít nejen v tomto kurzu či při tvorbě odborného textu, ale především v celoživotním učení se. Pokud si osvojíte takový přístup k rozvoji sebe sama, tak vás učení může bavit mnohem více, než když se učíte z pouhé povinnosti, protože budete studovat to, co vás opravdu aktuálně zajímá, co je pro vás potřebné.
Řešení výzev / Online učení / Psaní digitálních poznámek / Jak se motivovat / To-do